Vladimir Putin se podle zdrojů citovaných týdeníkem The Economist obává, co by pro něj osobně znamenal konec války bez úspěchu, který by mohl prezentovat doma.
Ruský prezident se měl po několika týdnech letních úvah přiklonit k další eskalaci konfliktu.
Rusko by podle západních zpravodajských služeb mohlo zvýšit hybridní a sabotážní aktivity namířené proti zemím podporujícím Ukrajinu.
Do rozhodování Kremlu zároveň vstupuje rostoucí nespokojenost části ruské veřejnosti a elit i pokračující ukrajinské útoky na ruském území.

Vladimir Putin může podle informací týdeníku The Economist stát před jedním z nejcitlivějších období od začátku války na Ukrajině. Konflikt se protahuje a v ruském mocenském prostředí má postupně narůstat nervozita z toho, jak bude jeho výsledek nakonec vypadat. Nejde přitom jen o situaci na frontě nebo hospodářské dopady války. Důležitou roli má hrát také způsob, jakým výsledek konfliktu vnímají ruské elity a veřejnost. Kreml navíc čelí důsledkům stále intenzivnějších ukrajinských útoků na cíle na ruském území.

The Economist na základě zdrojů blízkých Kremlu tvrdí, že ruský prezident nechce připustit výsledek, který by mohl působit jako jeho osobní porážka. Právě tento faktor může být podle týdeníku jedním z důvodů, proč se Moskva přiklání k tvrdšímu postupu. Západní zpravodajské služby zároveň podle článku sledují možnost hybridních a sabotážních operací i za hranicemi Ukrajiny. Přímá vojenská konfrontace s NATO však podle nich zůstává něčím, čemu se chce ruský prezident vyhnout. Proč může být výsledek války pro Putina podle lidí z jeho okolí doslova otázkou vlastního přežití?

Vladimir Putin se má obávat neúspěšného konce války

Podle The Economist považuje Vladimir Putin za minimální cíl války ovládnutí celého ukrajinského Donbasu. Pokud by konflikt skončil bez jeho dosažení, ruský prezident se má obávat nejen ztráty politické prestiže.

Týdeník uvádí mnohem závažnější tvrzení. Jeden ze zdrojů z Putinova okolí tvrdí, že prezident už během války svým nejbližším spolupracovníkům naznačil, že neúspěch by ho mohl ohrozit i fyzicky.

The Economist píše:

„Putin pravděpodobně věří, že ukončení války bez dosažení alespoň jeho minimálního cíle – ovládnutí celého ukrajinského Donbasu – by ho mohlo fyzicky ohrozit. ‚Oběsí mě,‘ řekl podle jednoho zdroje ze svého okolí v určité fázi války svým nejbližším spolupracovníkům.“

Jde o tvrzení anonymního zdroje z Putinova okolí, nikoli o veřejně zaznamenaný nebo oficiálně potvrzený výrok ruského prezidenta.

Podle týdeníku však Vladimir Putin zároveň už nepovažuje za vhodné, aby válka jednoduše pokračovala stejným tempem jako dosud.

„Zdroje blízké Kremlu tvrdí, že po několika týdnech letních úvah se Putin zřejmě rozhodl pro eskalaci.“

Vladimir Putin může přitvrdit i mimo ukrajinské bojiště

Plánované zvýšení tlaku nemusí znamenat pouze intenzivnější boje na Ukrajině. The Economist uvádí, že Rusko by mohlo rozšířit hybridní válku a sabotážní operace vůči spojencům Ukrajiny.

Jedním z možných cílů mají být zásobovací trasy, po kterých směřuje pomoc z Evropy na Ukrajinu.

Obavy jsou podle týdeníku ještě vážnější.

„Západní zpravodajské služby se obávají, že Rusko by mohlo napadnout továrny v Evropě, které vyrábějí materiál pro ukrajinskou armádu. Domnívají se však, že Putin nechce přímou vojenskou konfrontaci s NATO.“

The Economist proto rozlišuje mezi možnou eskalací hybridních aktivit a otevřenou vojenskou konfrontací Ruska se Severoatlantickou aliancí.

K Putinovu rozhodnutí mohla podle článku paradoxně přispět také nedávná návštěva šéfa americké CIA Johna Ratcliffa v Moskvě. Přestože měla sledovat opačný cíl, jeden z lidí blízkých Kremlu tvrdí, že si ji ruský prezident mohl vyložit jako známku americké slabosti.

I v tomto případě však jde o interpretaci zdroje citovaného The Economist, nikoli o Putinovo oficiální vysvětlení jeho postoje.

Vladimir Putin cítí tlak i uvnitř Ruska

Situaci má komplikovat také rostoucí nespokojenost mezi částí ruské veřejnosti a politických či ekonomických elit. Na domácí atmosféru mají podle článku vliv i ukrajinské údery, které stále častěji zasahují cíle přímo na ruském území.

Nezávislá agentura Levada podle citovaného materiálu uvádí, že 57 procent Rusů označuje aktuální situaci za „napjatou“.

The Economist zároveň píše o poklesu míry Putinovy podpory.

Jeden ze zdrojů z Kremlu však tvrdí, že největším problémem není ekonomika ani nedostatek vojenských úspěchů. Za mnohem vážnější faktor považuje samotný čas, který válka spotřebovala.

„Největším problémem podle zdroje z Kremlu není ani tak ekonomika nebo absence vojenských úspěchů, jako spíš čas, který už válka promarnila: ať už bude její výsledek jakýkoli, téměř pět let války je neúspěch. Mezi elitami sílí pocit, že car je nahý, říká další člen ruské elity. Žádný z ruských ekonomických či politických problémů není pro Putina fatální: má ekonomické zdroje i represivní aparát, aby mohl pokračovat. Rozhodující však je, jak věci vypadají.“

Právě obraz moci a úspěchu může být proto podle této interpretace pro Kreml rozhodující.

Vladimir Putin podle The Economist nesmí ukázat slabost

Týdeník zároveň připomíná, že nikdo zvenčí nemůže s jistotou vědět, jaké jsou skutečné osobní motivace ruského prezidenta.

Přesto zdroje The Economist spojují případnou eskalaci s vnitropolitickým postavením Putina a jeho snahou udržet si moc.

„Nikdo nemůže vědět, co přesně se Putinovi odehrává v hlavě. Jeho důvody k eskalaci války jsou však – stejně jako jeho rozhodnutí vůbec napadnout Ukrajinu – vnitřní. Jeho hlavním cílem vždy bylo udržet si vlastní moc a v konečném důsledku i vlastní život.“

Podle týdeníku má ruský systém vysokou toleranci k násilí, ale podstatně menší k selhání. Pro Vladimira Putina je proto podle této interpretace zásadní, aby nepůsobil jako slabý vůdce.

Tento přístup se může projevit nejen na ukrajinské frontě nebo v operacích proti zemím podporujícím Kyjev. The Economist očekává také možné zesílení represí proti lidem, které režim označuje za „vnitřní nepřátele“.

Týdeník jejich význam pro Putinovu moc vysvětluje slovy:

„Ne proto, že by představovali skutečnou hrozbu pro jeho moc, ale proto, že potřebuje demonstrovat sílu.“

Vývoj tak podle The Economist nebude záviset pouze na pohybu frontové linie. Pro další Putinova rozhodnutí může být stejně důležité to, jak válka a její výsledek vypadají v očích lidí, o jejichž podporu se opírá jeho moc.

FAQ

Proč může být ovládnutí Donbasu pro Putina tak důležité?

Podle zdrojů citovaných The Economist má být ovládnutí celého ukrajinského Donbasu minimálním cílem, kterého Vladimir Putin potřebuje dosáhnout. Neúspěch by podle této interpretace mohl poškodit obraz jeho moci a schopnosti prosadit deklarované válečné cíle. Jeden ze zdrojů dokonce tvrdí, že ruský prezident může vnímat neúspěšný výsledek jako ohrožení vlastní fyzické bezpečnosti.

Co se v tomto případě myslí pojmem eskalace?

The Economist nemluví pouze o intenzivnějších bojích na samotné Ukrajině. Rusko by podle zdrojů mohlo zvýšit hybridní operace, sabotážní aktivity nebo tlak na zásobovací trasy mezi Evropou a Ukrajinou. Západní tajné služby mají zároveň podle článku obavy také o evropské závody vyrábějící materiál pro ukrajinskou armádu.

Znamenala by eskalace automaticky válku mezi Ruskem a NATO?

Podle informací citovaných The Economist nikoli. Západní zpravodajské služby se sice obávají ruských aktivit na území Evropy, zároveň však předpokládají, že Vladimir Putin nechce otevřenou vojenskou konfrontaci s NATO. Možné operace by proto mohly zůstat v oblasti hybridních útoků, sabotáží a dalších forem nátlaku.

Jaký význam má rostoucí nespokojenost ruské veřejnosti?

Domácí nálada je důležitá zejména proto, že může ovlivňovat obraz stability Putinova režimu. Podle údajů agentury Levada uvedených v článku označilo 57 procent Rusů situaci za napjatou a The Economist píše také o poklesu Putinovy podpory. Samotná čísla ještě neznamenají bezprostřední ohrožení režimu, ale spolu s náladou elit vytvářejí další tlak na Kreml.

Proč je délka války problémem pro ruské elity?

Jeden ze zdrojů The Economist tvrdí, že právě množství času spotřebovaného válkou může být větším problémem než ekonomické potíže nebo chybějící vojenské úspěchy. Téměř pět let konfliktu může podle této interpretace působit jako neúspěch bez ohledu na to, jaký bude jeho konečný výsledek. V části elit proto údajně narůstá pocit, že obraz Putinovy neotřesitelné moci dostává trhliny.

Proč by Kreml mohl zvýšit represe uvnitř Ruska?

The Economist předpokládá, že tvrdší postup vůči takzvaným vnitřním nepřátelům může být způsobem demonstrace síly. Podle týdeníku přitom tito lidé nemusí představovat skutečnou bezprostřední hrozbu pro Putinovu moc. Represivní postup by měl spíše ukazovat, že prezident nadále kontroluje systém a není oslabený.