Bylo to jako sen. Skupinka chlapců poblíž obce Korytná se stala svědky mimořádného zážitku – setkání tváří v tvář s losem evropským. Nešlo však o žádné vzdálené zahlédnutí z dálky dalekohledem. Mladý los, který si mezitím vysloužil jméno Emil, se k nim přiblížil doslova na dosah ruky. Bez strachu, bez paniky, zcela klidně. Jako by si přišel jen tak prohlédnout návštěvníky svého lesa.
Scéna, která se odehrála v Bílých Karpatech, připomínala záběry z přírodopisného filmu – jenže tentokrát bez filmařů a bez scénáře. Starosta obce Josef Klon ji popsal výstižně: „Napil se vody, procházel kolem nich. Stáli jako opaření, dívali se na něj z pár metrů. A on se pak tiše ztratil v křovinách.“
Jedná se o fascinující příběh, který však nese hlubší poselství – a také důležitá varování.
Příroda je krásná, ale divoká. Odborníci z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR varují, že i když Emil působí přátelsky, stále jde o velké, nevyzpytatelné zvíře. Vážící stovky kilogramů a vedené instinktem. Přiblížit se k němu je nejen nerozumné, ale i potenciálně nebezpečné.
Jenže proč se vůbec los pohybuje tak blízko lidských obydlí? A co nám tím příroda vlastně říká?
