Hlad, zaminované ulice, pohřešovaní obyvatelé a výpovědi o brutálním mučení. Tak popisují život v ukrajinských Oleškách lidé, kterým se podařilo dostat z ruské okupace. Mimořádně závažné svědectví přinesl devětačtyřicetiletý včelař, který tvrdí, že ho jeho věznitelé mučili elektrickým proudem a během utrpení se mu posmívali.
Město Olešky leží na levém břehu řeky Dněpr naproti Chersonu na jihu Ukrajiny. Ruské jednotky ho obsadily po zahájení rozsáhlé invaze v roce 2022. Když ukrajinská armáda později osvobodila Cherson, řeka se stala frontovou linií a obyvatelé Olešek zůstali na okupovaném území. Jejich každodenní život postupně poznamenaly boje, nedostatek základních potřeb a izolace od zbytku země.
Vězněný Ukrajinec popsal mučení elektrickým proudem
Jedno z nejotřesnějších svědectví poskytl německému deníku Bild devětačtyřicetiletý včelař Volodymyr. Podle své výpovědi ho ruské síly zadržely 15. listopadu 2022, když pomáhal dalším obyvatelům s potravinami. Obvinily ho z předávání informací ukrajinské armádě a z pomoci lidem při útěku z okupovaného území. V zajetí měl strávit přibližně jeden rok.
Anketa: Měla by být všechna obvinění z mučení civilistů během války nezávisle vyšetřena?
Volodymyr uvedl, že při mučení jeho věznitelé používali starý sovětský polní telefon TA-57, který dokáže vytvářet elektrické impulzy. Dráty mu podle jeho slov připojovali na intimní části těla. Během mučení se mu údajně posmívali, že mají tak dobré spojení, až mohou telefonovat ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi. Jde o svědectví bývalého vězně, jehož konkrétní okolnosti nebylo možné nezávisle ověřit.
Podle Volodymyra nešlo o jediné místo, kde mělo k podobným činům docházet. V oblasti Olešek a nedalekého města Hola Prystaň podle svých poznatků identifikoval přibližně devět míst využívaných k mučení. Mluvil také o lidech, kteří po zadržení zmizeli, a o tělech, která místní obyvatelé údajně nacházeli ve sklepech. Přesný počet obětí ani rozsah těchto tvrzení nejsou nezávisle potvrzeny.
Lidé neměli co jíst a báli se vycházet z domovů
Těžké podmínky popsala také sedmačtyřicetiletá učitelka Olja, která zůstala v okupovaném městě s manželem a třemi dětmi. Podle jejích slov se humanitární situace postupně zhoršovala, až se nedostatek potravin a základních služeb stal neúnosným. V ulicích se nacházely miny, chyběla voda, plyn i bezpečné spojení s okolním světem.
Obyvatelé si podle učitelky někdy zoufalou situaci připomínali černým humorem, protože už téměř zapomněli na vůni čerstvého chleba. Místní trh, kde bylo možné sehnat alespoň některé potraviny, podle její výpovědi přestal fungovat po zásahu okupantů. Starší lidé byli vyčerpaní a podvyživení. Učitelka popsala také situaci, kdy si její dcera zlomila nohu, ale cesta do nemocnice byla pro rodinu nebezpečná.
Rodiny ve městě přitom neohrožoval pouze hlad. Pohyb po ulicích komplikovaly miny a pokračující boje. Děti se musely přizpůsobit podmínkám, ve kterých nebylo možné vést běžný život, bezpečně chodit ven ani využívat dostupnou zdravotní péči. Olja po evakuaci hovořila o ztraceném dětství svých potomků a o vyčerpání z dlouholetého strachu.
Na ulicích měla zůstávat těla mrtvých
Další evakuovaný obyvatel, sedmatřicetiletý architekt Roman, popsal mimořádně nebezpečné podmínky také při pokusech dostat z města vlastní rodinu. Jeho rodiče se podle něj obávali kontrol ze strany ruských úřadů a odchod zpočátku odmítali. Roman vypověděl, že na ulicích zůstávala těla lidí, které bylo možné pohřbít pouze během přestávek ve střelbě.
Samotná evakuace byla náročná a nevedla přímo na území kontrolované Ukrajinou. Podle Romanova popisu obyvatelé absolvovali dlouhou cestu autobusy, následně je přepravili ruským vojenským letadlem do Rostova a pokračovali přes Bělorusko. Teprve poté se mohli dostat zpět na území pod ukrajinskou kontrolou.
Ne všichni obyvatelé měli možnost odejít. Roman odhadl, že v Oleškách zůstalo přibližně 1 700 lidí, převážně seniorů, nemocných a osob s omezenou pohyblivostí. Tento údaj je jeho odhadem, nikoliv oficiálně ověřeným počtem. Pro část lidí představovaly zásadní překážku zaminované cesty a nemožnost bezpečně se dostat k evakuačním vozidlům.
Podobné praktiky již zdokumentovala OSN
Svědectví o používání polního telefonu při mučení zapadá do širších zjištění mezinárodních vyšetřovatelů. Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva v září 2026 zveřejnil zprávu o sexuálním násilí během války na Ukrajině. Za období od února 2022 do konce července 2026 zdokumentoval 1 004 případů sexuálního násilí souvisejícího s konfliktem, z nichž 89 procent připsal ruským orgánům a 11 procent ukrajinským orgánům.
OSN mezi zdokumentovanými způsoby mučení uvádí také používání elektrických výbojů na genitáliích prostřednictvím sovětského vojenského telefonu označovaného jako tapik. Tato mezinárodní zjištění nezávisle potvrzují výskyt podobných praktik během války, nepředstavují však samostatné potvrzení každého detailu Volodymyrovy osobní výpovědi z Olešek.
Několik let okupace zanechalo vážné následky
Olešky zasáhly kromě bojů a okupace také rozsáhlé záplavy po zničení Kachovské přehrady v červnu 2023. Město, které mělo před invazí přibližně 24 tisíc obyvatel, čelilo opakovaným humanitárním krizím. Nedostatek potravin a léků, poškozená infrastruktura i nebezpečí min znemožňovaly mnoha lidem odchod.
Výpovědi evakuovaných přibližují utrpení civilistů, jehož celý rozsah bude možné určit až po důkladném vyšetřování. Obyvatelé, kteří se dostali do bezpečí, dnes popisují nejen své fyzické utrpení, ale i trvalý strach o blízké, kteří zůstali na okupovaném území. Právě jejich bezpečnost a přístup k humanitární pomoci zůstávají naléhavými otázkami.
Diskuse
0 komentářů