Obstrukce, lobbisté a neviditelní poslanci: Jak funguje (ne)parlament České republiky – může za to opozice, nebo selhala i koalice?

Když se podíváme na aktuální dění v Poslanecké sněmovně, je těžké nemít pocit, že se z kdysi důstojné instituce stal prostor pro teatrální výstupy, nekonečné projevy a politické hry bez skutečného výsledku. Přestože sněmovna láme rekordy v počtu schůzí, efektivita a kvalita přijímané legislativy stagnují – nebo rovnou upadají.

Rekordy bez obsahu: kvantita vítězí nad kvalitou

Sněmovna má za sebou více než 146 schůzí – nejvíc v historii samostatné České republiky. Ale co z toho? Oproti tomu, mezi lety 2002 až 2006 bylo schůzí pouze 56. A přesto byla tehdejší legislativní produkce srovnatelná, ne-li vyšší. Dnes se místo tvorby zákonů často „zákopově bojuje“ o čas a prostor. A občané čekají.

Obstrukční rekord: 10 hodin zbytečností

Nejvýraznějším symbolem tohoto chaosu je Tomio Okamura, který letos v lednu vytvořil nový rekord: téměř 11 hodin mluvení v kuse jen proto, aby oddálil hlasování o korespondenční volbě. Jeho „filibuster“ sice nakonec neuspěl – zákon prošel – ale poukázal na to, jak snadno se dá celý systém paralyzovat, když k tomu chybí vůle ke změně.

Diskuse? Spíš show

Z jednacího sálu se podle kritiků stala spíš „žvanírna“, kde místo faktů dominují osobní útoky a jazykový chaos. Typickým příkladem jsou projevy Andrej Babiše, jejichž struktura je natolik zmatená, že by se dala analyzovat v kurzu kognitivní psychologie. Odborná debata se mění na frašku.