◉ Evropské dotace už nejsou zaručeným příjmem, Česku hrozí, že se stane čistým plátcem.
◉ Podle Danuše Nerudové musí Česko přestat spoléhat na kohezní fondy a zaměřit se na konkurenceschopnost.
◉ Problémem zůstává neefektivní čerpání prostředků, zvlášť v regionech jako Ústecko či Karlovarsko.
◉ Brusel mění strategii, EU chce méně byrokracie a více cílené podpory konkurenceschopným firmám.
Evropské dotace pro Českou republiku mohou brzy přestat být výhodné. Europoslankyně Danuše Nerudová upozorňuje, že se blížíme k momentu, kdy do unijního rozpočtu začneme přispívat víc, než z něj získáme. Co to pro naši ekonomiku znamená? A jak změnit způsob, jakým s evropskými penězi zacházíme? Z Bruselu přicházejí jasné signály: Evropská unie přehodnocuje priority a nastavuje nová pravidla rozdělování peněz. Česko proto musí změnit nejen taktiku, ale i myšlení. Zatímco některé země už vědí, jak se přizpůsobit, my stále stavíme rozhledny v údolích. Co děláme špatně a jak z toho ven?
Evropské dotace nejsou věčné. Česko musí přehodnotit strategii
„Peníze z EU musíme využívat efektivněji než dosud, ne stavět rozhledny v údolích a sjezdovky ve vinicích,“ upozorňuje europoslankyně Danuše Nerudová. Podle ní Česko čelí výzvě, která může zásadně ovlivnit naši roli v evropském rozpočtu. Přestože se na období 2028–2035 plánuje, že obdržíme zhruba 715 miliard korun, ve skutečnosti je tato částka srovnatelná s předchozím obdobím. Rozdíl však může udělat inflace a konec pandemických půjček, které dříve zvyšovaly naši alokaci.
Podle Nerudové se navíc rýsuje zásadní změna v kohezní politice. U fondu soudržnosti například hrozí, že už za dva roky nebudeme mít nárok na čerpání. Přesto zatím zůstáváme čistým příjemcem – tedy získáváme víc, než do EU odvádíme. „Jsme úspěšná ekonomika. Měli bychom tomu přizpůsobit své vyjednávání a přestat se tvářit jako chudý příbuzný,“ říká europoslankyně.
Jak s evropskými dotacemi zacházíme a proč se to musí změnit
Česká republika od vstupu do Unie obdržela více než dva biliony korun. Jenže efekt využití těchto prostředků je podle odborníků diskutabilní. Místo infrastruktury jako je vysokorychlostní železnice jsme často peníze promrhali na nesmyslné projekty bez přidané hodnoty.
Nejpalčivěji se to projevuje v Ústeckém, Karlovarském a Moravskoslezském kraji, kde se nedaří zvyšovat životní úroveň. „Problém není v objemu peněz, ale ve způsobu jejich rozdělování,“ uvádí Nerudová. Jako pozitivní příklad zmiňuje Polsko, které zavedlo centrální agenturu pro správu velkých projektů, zatímco v Česku se finance rozdrobily mezi tisíce menších programů. Tím rostou náklady i administrativa.
Navíc se stále potýkáme s problémy při čerpání z programů jako Horizont Evropa nebo z nového fondu konkurenceschopnosti, který má být hlavním nástrojem pro silné ekonomiky. Pokud Česko nezmění přístup, hrozí, že na tyto fondy nedosáhneme.
Podle odhadů by se Česká republika mohla stát čistým plátcem do konce dekády. A to i kvůli tomu, že životní úroveň v mnoha regionech už odpovídá evropskému průměru. To znamená méně peněz z kohezních fondů. „Možná tvrdá změna by nás donutila přemýšlet nad tím, jak s penězi hospodaříme,“ dodává Nerudová.
