Z cizího krev neteče. Právník vyzývá politiky k pomoci Ukrajině. Kolik jich sáhne do vlastních kapes?

Když slova nestačí – čas na činy

Návrh, aby čeští ústavní činitelé přispívali 50 % svého platu na pomoc Ukrajině, není jen o penězích. Je to především výzva k morální odvaze. Kolman tvrdí, že „pomoc bez osobní účasti je prázdná“. Opravdová solidarita podle něj vyžaduje, aby ti, kteří rozhodují o miliardách, dokázali osobně obětovat aspoň část svého příjmu.

Výzva se stává zrcadlem české politiky – kdo je ochoten jít příkladem? A kdo jen opakuje fráze o svobodě a demokracii, aniž by byl ochoten přinést osobní nepohodlí?

Připomeňme si: Česká republika patří k lídrům pomoci Ukrajině – nejen v oblasti vojenské techniky, ale i v přijetí uprchlíků. Je tedy logické, aby pomoc nesla i osobní rovinu. Právě to může Kolmanův návrh reprezentovat.

Kritici: Pomoc nepomůže

Proti návrhu se však zvedla vlna odporu. Kritici argumentují, že jde o populistický nápad, který situaci na frontě nezmění. Peníze podle nich lépe poslouží doma – na důchody, zdravotnictví, školství.

„Ukrajině pomáháme dost, přestřelili jsme,“ říkají někteří komentátoři.

Kolman ale odpovídá pragmaticky: „Každé euro, které se dostane na správné místo, znamená další den obrany. A tím chráníme i naše vlastní zájmy.“ Dodává, že válka na Ukrajině není jen vzdálený konflikt, ale zásadní střet o budoucnost Evropy.

Odkaz Havla a morální závazek

Jedním z nejsilnějších momentů výzvy je její odkaz na hodnoty, které česká společnost historicky považovala za své. Kolman připomíná slova Václava Havla, pro nějž byly „pravda a láska“ víc než jen heslo. Havlova vize aktivní politiky, která nezapomíná na lidskost a zodpovědnost, je podle Kolmana inspirací.