Dvanáct miliard v kryptu: Kam zmizely a proč to nikdo nechce vědět?

Přístup státu k bitcoinové peněžence Jiřikovského měl být triumfem práva. Jenže, jak upozorňuje Roman Týc, z blockchainu jasně vyplývá, že stát získal přístup až poté, co z účtu zmizelo více než jedenáct miliard korun. Kdo s těmito prostředky manipuloval? A proč se o tom nemluví?

Ministerstvo spravedlnosti a ministr Blažek prezentovali celou akci jako symbolickou výhru. Mělo jít o jakýsi digitální reparát za roky škod, které kyberkriminalita způsobila. Jenže kritikové jako Týc nebo komentátor Norbert Trdnout vidí spíš „bílou pračku“ než spravedlnost. Trdnout přímo přirovnal bitcoinový dar k „pračce s předpírkou“ – peníze z pochybného zdroje byly přijaty bez AML (anti-money laundering) kontroly a zlegalizovány s požehnáním státu.

Znepokojivý časový rozpor navíc ukazuje, že jedna miliarda pro stát přišla až poté, co 1,1 miliardy zmizelo jinam. Pokud stát měl klíče k peněžence, proč nezabránil dalším transakcím? A pokud je neměl, jak může tvrdit, že „vlastnil“ bitcoinovou adresu?

Paralelní Polis: Mezi idealismem a realitou

Týc ve svých komentářích čerpá nejen z aktivismu, ale také ze znalostí kryptokomunity. V roce 2014 spoluzaložil Paralelní Polis – projekt, který měl být útočištěm pro svobodné technologie. Jenže kryptoměny jako bitcoin si velmi rychle našli i jiní – ti, kteří hledali způsob, jak obejít zákony, daně a dohled.

„Bitcoin byl navržen jako neutrální technologie. Ale to, co s ním děláme, určuje jeho skutečný význam,“ říká Týc. Dnes podle něj existují v Česku lidé, kteří v roce 2012-2013 těžili nebo nakupovali BTC a nyní žijí v anonymním luxusu. Nejsou vidět. A často nechtějí být vidět. Právě kvůli tomu je digitální ekosystém tak náchylný k manipulaci a zneužití.

Stát jako „užitečný idiot“ digitální mafie?

Pokud stát neprověřuje původ darovaných kryptoměn, může se stát – jak trefně poznamenal Týc – „užitečným idiotem digitální mafie“. Přijetím BTC bez transparentního auditu posílá signál, že kryptoměny mohou být vstupenkou do oficiální ekonomiky, a to bez odpovědnosti.

„Blockchain ukázal, že ty BTC žijí. A že adresát žije taky,“ říká Týc. Jinými slovy: pohyby na peněžence byly aktivní, a přesto stát tvrdil, že je vlastní. Kde je tedy pravda?

Co zůstává nevysloveno

Zvlášť zarážející je ticho úřadů. Žádné vyšetřování, žádné veřejné prohlášení o zmizelých miliardách, žádné snahy o zpětné dohledání ztracených transakcí. Jako by se stát spokojil s jedním procentem z kořisti a nad zbytkem zavřel oči.

Týc v závěru shrnuje: nejde o samotný bitcoin. Nejde ani o technologii. Jde o přístup – o to, jakým způsobem se stát rozhodl ignorovat principy, které jinak tvrdě vymáhá po ostatních. A jak se snadno může stát nástrojem těch, kteří s anonymitou krypta umí zacházet lépe než on.

„Tohle není spravedlnost. To je černá komedie o státu, který dělá due diligence podle horoskopu.“

A tahle komedie se – zdá se – teprve rozehrává.