Na první pohled by spojení Andreje Babiše a Tomia Okamury mohlo vypadat jako logický tah. Oba jsou silné osobnosti, mají pevnou voličskou základnu, vystupují proti současné vládě a často kritizují Brusel. Mnoho voličů, kteří se cítí zklamaní z tradičních stran, v tomto tandemu vidí naději na „nový pořádek“.
Ale pod povrchem to zdaleka není tak jednoduché. Co všechno brání tomu, aby tito dva političtí matadoři spojili síly? A co by takové partnerství znamenalo pro Česko doma i v zahraničí?
Politické napětí a osobní historie
I když se Babiš a Okamura občas sejdou na společném tématu – třeba v kritice migrace nebo zelené politiky EU – jejich vztah je komplikovaný. Babiš údajně nezapomněl, že ho Okamura nepodpořil při prezidentské kandidatuře. To je v politice, kde osobní sympatie a důvěra často rozhodují víc než program, velký problém.
Navíc se SPD profiluje jako radikálně pravicová a čím dál víc euroskeptická. Okamura razí politiku, která se stále více vzdaluje hlavnímu proudu. Naproti tomu Babiš se dlouhodobě snaží zachovat si obraz prozápadního politika – i kvůli svým mezinárodním ambicím a byznysovým zájmům.
Zájem o voliče vs. mezinárodní realita
Kdyby se Babiš spojil s Okamurou, mohl by tím sice oslovit část zklamaných voličů, ale zároveň by riskoval mezinárodní izolaci. Pro hnutí ANO, které usiluje o roli seriózní a předvídatelné síly, je tento krok velmi riskantní. Stejně jako dřívější spojení ČSSD s ANO znamenalo konec pro sociální demokracii, může být podobná spolupráce fatální pro SPD – nebo i pro ANO.
Ale co když po volbách nebude jiná možnost?
Podle některých scénářů se může stát, že ANO nebude schopno sestavit většinu bez podpory SPD. Pak by šlo možná alespoň o tichou podporu menšinové vlády výměnou za ústupky.
Je tedy opravdu možné, že by Andrej Babiš a Tomio Okamura mohli vládnout spolu – navzdory všemu?