◉ Sarajevské safari byla zvrácená forma zábavy pro bohaté cizince během obléhání Sarajeva.

◉ Turisté platili tisíce eur za to, aby mohli střílet na civilisty – ženy, muže i děti.

◉ Vyšetřování vede italský novinář Gavazzeni, který podal žalobu na prokuraturu v Miláně.

◉ Italové, Španělé, Kanaďané i Američané mohli být součástí této vražedné turistiky.

Sarajevské safari: Bohatí Evropané platili za vraždění civilistů. Hrůzná pravda vyplouvá na povrch

Sarajevské safari – označení, které mrazí v zádech. Tak nazvali italští novináři údajnou zvrácenou zábavu bohatých turistů, kteří během krvavého obléhání Sarajeva v letech 1993 až 1994 platili obrovské sumy, aby si mohli zastřílet na civilisty – ženy, muže, dokonce i děti. Nyní, více než 30 let od těchto událostí, se případu opět věnuje italská prokuratura v Miláně.

Opravdu si movití podnikatelé jezdili o víkendu „zastřílet“ do válečné zóny? A proč se o tom dozvídáme až teď? Příběh, který kombinuje válečné zločiny, peníze, moc i mlčení, dostává děsivou tvář.

Lovci lidí ze severní Itálie? Klíčový svědek mluví

Případ přivedl zpět do centra pozornosti italský novinář Ezio Gavazzeni, který spolu s bývalým soudcem Guidem Salvinim a bývalou primátorkou Sarajeva Benjaminou Karićovou podal obsáhlou 17stránkovou trestní žalobu. Ta míří na generální prokuraturu v Miláně.

„Hovoříme o bohatých lidech s dobrou reputací – podnikatelích, kteří jezdili z Terstu na ‚lov‘ a pak se vrátili do své každodenní práce,“ uvedl Gavazzeni pro La Repubblicu. Případ označil za temnou kapitolu, kterou společnost zametla pod koberec.

Poprvé o těchto zločinech slyšel už v roce 1995, kdy se na soudech objevily výpovědi, které zmiňovaly „vražednou turistiku“. Tehdy ho napadlo napsat o tématu román, ale nakonec se k tomu neodhodlal. Nový impuls přišel až po zhlédnutí slovinského dokumentu Sarajevo safari (2022) režiséra Mirana Zupaniče. Film obsahuje výpovědi svědků, kteří potvrzují, že movití cizinci přijížděli do Bosny s cílem „lovit“ civilisty.

Sarajevské safari: Vraždění jako víkendová zábava

Podle dostupných důkazů si bohatí cizinci – zejména z Itálie, Francie, Španělska, Kanady a USA – kupovali zážitky, při nichž měli možnost střílet ze srbských pozic na bezbranné obyvatele Sarajeva. Cena „zážitku“ dosahovala 80 až 100 tisíc eur, přičemž za střelbu na děti byla údajně cena ještě vyšší.

„Byli to podnikatelé, profesionálové, lidé s vazbami na krajní pravici,“ stojí ve zprávě. Tito lidé navazovali kontakt s vojenskými jednotkami bosenských Srbů a přes agentury, které běžně pořádaly lovecké výpravy v zemích jako Maďarsko, Slovinsko, Chorvatsko nebo Srbsko, si domlouvali „výletní“ střelbu – ale místo divočáků cílili na lidi.

Vrtulníky, hory a cizinci: logistika vražd

Skupiny vražedných turistů byly letecky přepravovány z Terstu do Bělehradu, odkud pokračovaly vrtulníkem do okolí Sarajeva nebo Mostaru. Srbští ostřelovači je usazovali na strategických místech – do kopců s výhledem na město, kde bylo snadné najít cíl. Stříleli náhodně. V ohrožení byl každý, kdo vyšel na ulici.

Během obléhání Sarajeva (1992–1996), které trvalo 1 425 dní, zemřelo podle odhadů asi 11 000 lidí. Děti, ženy, muži. Některé oběti byly zastřeleny v kočárku nebo při přecházení ulice. Šlo o nejdelší obléhání města ve 20. století, delší než známá blokáda Leningradu.

Služby pravice a mlčení států

Edin Subašić, bývalý agent bosenské tajné služby, tvrdí, že se o případu dozvěděl už v roce 1993, kdy měl výslech zajatého srbského dobrovolníka, který přiznal, že do Bosny cestoval z Bělehradu s pěti cizinci, z nichž tři byli Italové a jeden z Milána.

Bosenská tajná služba poté předala informace italské SISMI, která během pár měsíců odpověděla:
„Zastavili jsme to. Už nebude žádné safari,“ cituje agentura ANSA. A skutečně – do dvou až tří měsíců se takové výlety přestaly objevovat.

Kde jsou dnes vrazi ze sarajevského safari?

Gavazzeni odhaduje, že mohlo jít až o stovku mužů. Většina z nich je stále naživu a zastává významné společenské pozice. Jako příklady uvádějí italská média podnikatele z Milána, který vlastní soukromou kliniku plastické chirurgie, nebo osoby z Turína a Terstu.

„Jsou to lidé, kteří mají právní i politické prostředky na to, aby se vyšetřování ubránili,“ varuje Subašić. Dále upozorňuje, že mnohé důkazy jsou klasifikovány jako přísně tajné. Jeho snahy získat dokumenty v bosenských archivech selhaly.

Zatímco Bosna kvůli rozdělené společnosti vyšetřování odložila a Srbsko případ označuje za mýtus, v Itálii už prokurátor Alessandro Gobbis sestavuje seznam svědků. Pokud je vyslechne, mohlo by dojít k identifikaci konkrétních střelců.

„Doufám, že najdou aspoň jednoho, dva… možná deset,“ uvedl Gavazzeni pro La Stampu.