Měli by čeští politici přispívat Ukrajině ze svého platu?
Touto otázkou v posledních dnech žije veřejný prostor. Právník a vysokoškolský pedagog Petr Kolman přišel s návrhem, který vyvolal pozornost, obdiv i rozhořčení – žádá, aby ústavní činitelé ČR odváděli polovinu svého platu na podporu Ukrajiny.
Kolman v komentáři pro Parlamentní listy vysvětlil, že nestačí pouze „mluvit o solidaritě“, ale že je potřeba „přinést skutečné oběti“. Podle něj by taková forma přímé pomoci mohla být důkazem, že Česká republika bere svou roli v podpoře Ukrajiny vážně. Cíl? Trvalá změna – žádné jednorázové gesto.
Návrh přišel v době, kdy česká vláda zintenzivňuje diplomatickou i materiální pomoc Ukrajině. Návštěva prezidenta Volodymyra Zelenského v Praze přinesla nový impuls. Premiér Petr Fiala o ní mluvil jako o „symbolickém gestu evropské jednoty“. Kolman však upozorňuje, že symboly nestačí – politici mají možnost pomoci reálně.
Ovšem ne všichni sdílejí Kolmanovu vizi. Kritici tvrdí, že peníze by měly zůstat doma, že máme vlastní problémy, které je třeba řešit. Proč by měli čeští občané sledovat, jak jejich volení zástupci „posílají výplaty do Kyjeva“?
Ale Kolman kontroval silným argumentem: „Možná tím válku neukončíme, ale pomůžeme ji neprohrát.“ A podle něj je právě to klíčové – zvlášť v době, kdy se evropské hodnoty a bezpečnost lámou v bojích na východě.
Je jeho návrh šílený, nebo odvážný a spravedlivý? Může se stát inspirací, nebo skončí jako další zapomenutá výzva?
A co když se opravdu někdo z politiků odhodlá a půjde příkladem? Jak by to změnilo vnímání politiky jako takové?