Firmy volají o pomoc – chybí ruce i hlavy

Podle odborných asociací je největší krizí zasažen právě stavební sektor. Řemeslníci nejsou. Zedníky, elektrikáře, instalatéry, svářeče nebo pokrývače hledají firmy marně. Inzeráty visí týdny a odpovědi často žádné nepřijdou. U některých specializovaných profesí je výsledek nulový.

Z výzkumů personálních agentur vyplývá, že nabídka pracovních pozic pro řemeslné profese vzrostla meziročně o více než 50 %, ale počet odpovědí na inzerát se pohybuje v jednotkách. V některých regionech je situace natolik kritická, že firmy odmítají zakázky, protože je nemá kdo udělat.

Peníze nestačí. Řemeslo je těžké

Mzdy sice rostou. Například elektrikář nebo obkladač si dnes může vydělat 45–60 tisíc korun měsíčně. To je úroveň, kterou nedosahuje řada kancelářských profesí. Problém ale není jen v penězích.

Řemesla jsou fyzicky náročná. Pracuje se ve výškách, v prachu, v horku nebo v zimě. Práce bývá nepravidelná a zodpovědnost obrovská. Jeden špatně provedený spoj nebo špatná izolace může způsobit škody za statisíce. To odrazuje.

Cizinci nestačí, kvalifikace chybí

Do stavebnictví sice částečně proudí pracovníci z Ukrajiny, Moldavska či dalších zemí, ale ne vždy se jedná o kvalifikované odborníky. Navíc u specifických profesí, jako jsou elektrikáři nebo svářeči, jsou potřeba certifikace a jazyková vybavenost. A právě to často chybí.

Podle dat ČSÚ pracovalo ve stavebnictví v roce 2024 zhruba 415 tisíc lidí, z toho 76 tisíc tvořili cizinci. Jenže budoucnost zahraničních pracovníků je kvůli geopolitické nestabilitě nejistá. Navíc jejich zapojení není vždy možné u specializovaných činností.

Robotizace nestačí. Řemeslo zůstává lidské

I když technologie postupují, řemeslné profese nelze zcela automatizovat. Zednické, svářečské nebo pokrývačské práce vyžadují lidské ruce, zkušenost, cit a rozhodování v reálném čase. Umělá inteligence může pomoci s plánováním, ne však s provedením.

Z toho důvodu odborníci varují: bez lidí to nepůjde. A cesta vpřed vede přes vzdělání.

Školství neodpovídá realitě trhu

Jedním z klíčových problémů je neatraktivita učňovských oborů. Mnoho rodičů i dětí považuje řemeslné vzdělání za „poslední možnost“. Společnost stále více klade důraz na všeobecné vzdělání, často bez praktického uplatnění.

Ředitelé odborných škol upozorňují, že zájem o obory jako je kameník, štukatér, nástrojař nebo sklenář klesá na historická minima. Naproti tomu se zvyšuje zájem o obory typu „všeobecné lyceum“, které trh práce příliš neocení.

Ministerstvo školství hledá cesty, ale pomalu

Ministerstvo školství sice podporuje určité technické obory – například automechanika, kuchaře či kadeřníka – ale v oblasti tradičních stavebních řemesel zůstává podpora spíše symbolická. Chybí kampaně, které by ukazovaly prestiž a hodnotu manuální práce. Chybí motivace, praxe, propojení škol s firmami.

Bez systematické reformy se situace nezlepší.

Co se stane, když se nic nezmění?

• Nedostatek pracovní síly způsobí zpoždění výstavby bytů, infrastruktury i veřejných zakázek.
• Porostou náklady na stavební práce.
• Zvýší se závislost na nekvalifikovaných pracovnících, což může snížit kvalitu provedení.
• Mladá generace přijde o možnost získat dobře placené a jisté zaměstnání.
• Česká ekonomika zpomalí, protože stavebnictví je jejím klíčovým pilířem.