◉ Rusko se nevzdává svých požadavků, Ukrajina se však nechce odzbrojit.
◉ Historik Radčenko tvrdí, že klíčem k míru je konfrontace, ne ústupky.
◉ Bezpečnost Ukrajiny nelze garantovat bez moderní armády a západních zbraní.
◉ NATO zřejmě Ukrajinu nepřijme, ale bilaterální smlouvy ji mohou ochránit.
Bezpečnost Ukrajiny je jedním z hlavních témat současné evropské politiky. Britský historik sovětského původu Sergej Radčenko v rozhovoru upozorňuje, že klíčem k zastavení války není diplomatická opatrnost, ale tvrdý postoj a vojenská síla. Evropa podle něj musí přestat hrát obrannou hru a začít jednat ofenzivně. Pouze tak lze přimět Rusko k jednání. Co si myslí o vyhlídkách na příměří, proč podle něj nelze ustoupit v otázkách demilitarizace a proč je přístup Západu stále příliš mírný?
Bezpečnost Ukrajiny nemůže garantovat NATO, ale vlastní síla
Západní země čelí nelehkému úkolu – jak zajistit bezpečnost Ukrajiny, aniž by ji přijaly do NATO. Podle historika Sergeje Radčenka se Ukrajina za tři a půl roku od začátku války ukázala jako schopná čelit ruské agresi sama. Bojuje na frontě, používá vlastní i západní zbraně a nedovolila Rusku dosáhnout klíčových cílů.
„Ukrajina nepotřebuje členství v NATO, pokud si sama dokáže zajistit vlastní obranu,“ říká Radčenko. Demilitarizace, jak ji navrhuje Rusko, by však znamenala v podstatě odzbrojení. Z Ukrajiny by se stala jen stín své někdejší síly.
Proto je klíčové, aby Ukrajina i nadále získávala západní podporu a zbraně. Bilaterální bezpečnostní dohody s jednotlivými státy mohou podle Radčenka nahradit přímé členství v alianci.
Co může zastavit Putina? Eskalace, ne sankce
Radčenko tvrdí, že Putin rozumí jen síle. Diplomacie nebo sankce nejsou podle něj dostatečně účinné. „Jestli chceme zastavit Rusko, musíme být agresivnější. To otevře prostor pro skutečné vyjednávání,“ říká.
Podle něj nestačí jen bránit. Západ by měl začít zabraňovat ruské stínové flotile v plavbě, zvažovat likvidaci továren na drony v hloubi Ruska nebo zkonfiskovat zmrazený ruský majetek.
„Ano, některé evropské země se bojí narušení mezinárodních úmluv, ale my už dávno nežijeme ve světě mezinárodního práva, ale ve světě síly, kde rozhoduje odhodlání a odvaha,“ dodává Radčenko.