Dohoda, která štěpí levici: Přežití, nebo zrada ideálů?
Podle místopředsedy SOCDEM Lubomíra Zaorálka je spojenectví výsledkem dlouhodobé snahy o sjednocení roztříštěné levice. Tvrdí, že programová shoda se Stačilo! je možná – a že cílem je především poskytnout voličům skutečně levicovou alternativu k současné pravicové vládě. Veřejnosti byly již představeny první společné body programu: navyšování minimální mzdy, 13. důchod či zastropování důchodového věku.
Jenže na druhé straně stojí vnitrostranická opozice, která bije na poplach. Michal Šmarda, bývalý předseda SOCDEM, varuje, že spojení je kapitulací před populismem a extrémismem. Podle něj jde o „vydání strany do rukou lidí, kteří nikdy nesdíleli naše hodnoty“.
Podobně se vyjádřil i Milan Urban: „Není to žádná strategie, ale zoufalý pokus udržet se na kandidátkách. Je to plivnutí do tváře všem, kdo za levici bojovali v těžších časech.“
Ztráta identity jako cena za přežití?
Nejde jen o morální dilema, ale také o čistě politickou kalkulaci. Obě formace se v posledních průzkumech pohybují kolem hranice volitelnosti – tedy pod 5 %. V takovém světle může být spojení vnímáno jako poslední šance na přežití v parlamentním systému. Otázkou však zůstává, zda to není příliš vysoká cena. Pokud se SOCDEM vzdá své evropsky orientované, demokratické identity, co vlastně zůstane?
Stačilo! je pro mnohé těžko přijatelným partnerem. Jeho čelní představitelé vystupují proti transatlantické spolupráci, vyzývají k ukončení podpory Ukrajině a často používají rétoriku, kterou běžně slýcháme spíš od okrajových antisystémových hnutí.
Dohoda projednaná i s KSČM
Lubomír Zaorálek na demonstraci překvapil výrokem, že programové body byly projednány také s výkonným výborem KSČM. Právě to mnoho lidí považuje za přímou paralelu k únoru 1948. I tehdy šlo o pragmatické „sjednocení levice“ – s fatálními důsledky.
Současné vedení SOCDEM tvrdí, že se jedná o nutné rozhodnutí, které má zabránit zániku sociální demokracie jako politické síly. Podle Jany Maláčové se levice nemůže dále tříštit. Nicméně právě ona byla ještě před několika měsíci zásadní kritičkou Stačilo! – její obrat je tedy pro mnohé nejen překvapující, ale i znepokojující.
Rozdělená strana, rozdělení voliči
Nejistota v SOCDEM vede ke konkrétním krokům: odchody klíčových osobností, otevřené dopisy, výzvy k přerušení spolupráce. Jiří Dienstbier, Petr Vícha nebo Martin Netolický patří k těm, kdo kvůli spojení se Stačilo! opustili stranu. Kritika se objevuje i z regionálních struktur, které se obávají ztráty voličské základny.
Zatímco vedení mluví o „šanci na restart“, mnoho členů vidí pouze postupné mizení tradiční levicové politiky, jakou reprezentovala SOCDEM po desetiletí.
Bude to nová éra, nebo labutí píseň?
Blížící se volby rozhodnou, zda byla dohoda správným krokem. Pokud aliance SOCDEM a Stačilo! získá dostatek hlasů, může se dostat zpět do Poslanecké sněmovny a ovlivňovat směřování země. Pokud však selže, může to být definitivní tečka za jednou z nejstarších politických značek v Česku.
V každém případě se ale jedná o krok, který mění pravidla hry. Spojení pragmatismu, zoufalství a politických kompromisů může přinést nečekané výsledky – pozitivní i negativní.
