Ztrácíme společné televizní momenty – a s nimi možná i ochotu žít jako jeden celek. Fragmentace zábavy i zpráv má širší dopady, než si uvědomujeme.

Pamatujete dobu, kdy Ordinaci v růžové zahradě sledovaly miliony diváků a Události na ČT1 byly pevnou součástí večerního rituálu? Kdy bylo jasné, co právě běží v televizi, protože to sledovali všichni — od sousedů po kolegy v práci? Taková doba je pryč. A nejde jen o proměnu zábavy. Mění se samotný princip společenského soužití.

V Británii dnes například zažívají historické minimum sledovanosti tradičních televizních stálic, jako jsou Doctor Who nebo Coronation Street. Ještě před deseti lety je sledovalo 10–20 milionů diváků. Dnes? Zřídka přesáhnou 4 miliony. A podobně je tomu i u nás. Pořady jako Ulice, Modrý kód nebo Střepiny už dávno nejsou tím, co by spojovalo širokou veřejnost.

Zábava po svém, zprávy po svém – a pravda taky

Dnešní televizní nabídka je rozdrobená do desítek stanic a stovek streamovacích platforem. Každý si vybírá, co chce, kdy chce. A tak se i pojem „hit“ změnil. Co dnes slaví úspěch na Netflixu, by ještě před pár lety televize považovala za průměr.

To není vše. Pokračování článku najdete na další straně ↓