Kauza Dozimetr znovu na scéně. Proč STAN zůstává ve vládě, přestože se pod ním třese půda?
Ačkoliv se mohlo zdát, že aféra Dozimetr zapadla v šumu jiných politických událostí, opak je pravdou. STAN čelí stále silnějším pochybnostem o své integritě a jeho přítomnost ve vládní koalici zůstává otázkou. Proč tedy hnutí nezmizelo z politického výsluní – a kdo má zájem na tom, aby zůstalo?
Ticho po výbuchu. Ale ne klid.
Po propuknutí kauzy Dozimetr, která spojila jména politiků STANu s organizovaným zločinem a korupcí na pražském magistrátu, veřejná debata utichla. Ne však proto, že by byla vyřešena. Spíše se zdá, že došlo k dohodě – nepsané, tiché, ale velmi účinné.
V zákulisí se mluví o tom, že partneři ze SPOLU drží na STAN kompromitující materiály. Jakési pojistky, které udržují vládní loď nad hladinou. Zatím.
PR místo odpovědnosti
STAN se mezitím pustil do ofenzivy – nikoli právní, ale mediální. Místo vysvětlování nepříjemných otázek zvolil osvědčenou cestu: pozitivní PR. Kampaň zaměřená na příběh o „zachránci Kolína“, Rakušanova účast na společenských akcích a vstřícné rozhovory ve spřátelených médiích.
Výsledek? Preference stagnují, nebo klesají. Důvěra se nevrací.
Selektivní morálka
Když se objevila tzv. Bitcoinová kauza, STAN zareagoval rychle a ostře. Hlasitá kritika ministryně Langšádlové a požadavky na vyvození odpovědnosti kontrastují s absolutním mlčením ohledně Dozimetru.
Morální kredit se tak staví na selektivním základu – tam, kde STAN může ukázat prstem jinam, se nebojí být „čistým“. Ale tam, kde se jedná o vlastní minulost? Mlčí.
Politika jako šachová partie
Spekulace o možném odchodu STAN z vlády se periodicky vracejí. Ale podle politologů nejde o reálný záměr. Spíše o strategii – vytvořit obraz „zklamaného reformátora“, který byl zrazen vlastními spojenci.
Tato hra s důvěrou veřejnosti má jediný cíl: přežít. Do voleb. Do další krize. Do chvíle, kdy se poměry opět přeskupí.
