Prezident Petr Pavel podepsal novelu trestního zákoníku, která kriminalizuje veřejnou propagaci komunismu a staví jej na stejnou úroveň s nacismem. Na první pohled jde o jasný a očekávaný krok – komunismus je vnímán jako totalitní ideologie, která v Československu způsobila desetiletí útlaku. Jenže právě tady přichází paradox, který budí emoce: Petr Pavel byl v minulosti aktivním členem KSČ, loajálním podporovatelem režimu a dokonce obhájcem sovětské okupace.
Publicista Petr Holec ve svém komentáři upozornil, že to celé působí jako „čistý výsměch logice i historii“. Novela totiž zavádí až pětileté tresty pro ty, kdo veřejně podporují totalitní ideologie včetně komunismu, a má vyrovnat právní přístup k nacismu a komunismu. KSČM zákon označila za „cílený útok“ na svou existenci a varuje před politickým zneužíváním.
Holec ale tvrdí, že hlavním smyslem zákona není ochrana demokracie, nýbrž symbolický vzkaz a možná i politická zbraň. „Jde spíš o zoufalý tah vlády, která se bojí návratu Kateřiny Konečné do Sněmovny,“ říká ironicky a dodává, že prý už chybí jen „zatčení přímo v přímém přenosu“.
Co ale znamená, když zákon podepisuje právě ten, kdo byl dřív součástí toho, proti čemu teď vystupuje? Může někdo s takovou minulostí věrohodně vést boj proti ideologii, kterou kdysi sám zastával?
