Výraz „veterán“ byl navíc po dlouhá léta spojován spíše s bývalými vojáky Wehrmachtu než s příslušníky demokratické Bundeswehru. „Nemohli jsme být hrdí na naše války,“ říká Patrick Sensburg, předseda německého svazu záložníků. „V padesátých, šedesátých a sedmdesátých letech u nás žádná veteránská kultura neexistovala.“
Zásadní změnu přineslo až nové tisíciletí – především účast Bundeswehru v mezinárodních misích. V roce 1999 se německé letouny zapojily do bombardování Jugoslávie v rámci mise NATO v Kosovu. Ještě větší dopad měl dvacetiletý německý angažmá v Afghánistánu, kde mezi lety 2001 a 2021 sloužilo přes 93 000 německých vojáků. Během mise padlo 59 z nich.
Původně mírová operace se časem proměnila ve skutečný boj proti povstalcům z Talibanu. Mnoho vojáků se vrátilo s vážnými fyzickými i psychickými následky. Právě tato generace veteránů byla hlavní silou, která tlačila na uznání své služby a vytvoření oficiálního dne, který by připomínal jejich nasazení podobně jako například Anzac Day v Austrálii či Veterans Day ve Spojených státech.
Z politického odporu k oficiálním oslavám
První snaha zavést Den veteránů přišla už v roce 2012 z iniciativy tehdejšího ministra obrany Thomase de Maizièra. Setkala se však s rozsáhlým odporem napříč politickým spektrem. „Bylo příliš brzy,“ domnívá se vojenský historik Sönke Neitzel. „Afghánistán tehdy působil jako chyba, která se neměla stát.“
O dekádu později však vnímání armády výrazně ovlivnila ruská invaze na Ukrajinu. Společnost i politická reprezentace začaly obranu chápat jako veřejnou službu, nikoliv hrozbu. Nový kancléř Friedrich Merz deklaroval, že Německo musí vybudovat „nejmocnější konvenční armádu v Evropě“.
Minulý rok parlament schválil návrh na každoroční oslavy Dne veteránů vždy 15. června. Pistorius jej označil za „silné, důležité a konečně také zasloužené gesto uznání“.
Ne všichni tleskají: Kritika zleva i z východu
Navzdory převažujícím pozitivním reakcím Den veteránů vyvolává i nesouhlas. Levicová strana Die Linke organizuje v Berlíně vlastní protiváhu pod heslem „Vaše války slavit nebudeme“. Varuje, že oslavy mají připravit veřejnost na militarizaci a sloužit jako náborový nástroj pro Bundeswehr.
Výraznější skepsi je patrná především v nových spolkových zemích, tedy v bývalé NDR. Ty mají historicky blízké vztahy k Rusku a mnozí obyvatelé se staví kriticky k roli Německa jako jednoho z hlavních dodavatelů zbraní Ukrajině. Historici ale upozorňují, že odpor vůči militarismu neznamená odpor vůči armádě jako takové. „V mnoha východoněmeckých regionech je vysoký podíl příslušníků Bundeswehru, zejména v nižších hodnostech,“ říká historička Katja Hoyerová.
Veteráni: vděk ano, ale přijetí chybí
Veteránské komunity vítají vytvoření oficiálního dne jako významný posun. Nadšení ale provází i jistá opatrnost. Hlavní praporčík Thorsten Gärtner, který absolvoval pět rotací v Afghánistánu a léčí se s posttraumatickou stresovou poruchou, přiznává, že se stále necítí komfortně nosit uniformu například v berlínské dopravě.
„Doufám, že se to jednou změní, jako třeba v Americe, kde mají veteráni slevy a průkazy,“ říká. „Ale nevěřím, že se toho dožiju. Přijetí u veřejnosti zatím není. Bude to chtít hodně času.“
Závěr: Symbolický obrat v německé identitě
Den veteránů v Německu představuje více než jen nový státní svátek. Je to symbolický mezník v tom, jak se německá společnost vyrovnává se svou minulostí a jak nahlíží na svou armádu. V zemi, která po desetiletí odmítala jakékoli známky militarismu, je to významný krok směrem k uznání vojáků jako součásti demokratického a odpovědného státu. A současně výzva: udržet rovnováhu mezi obrannou odpovědností a historickou pokorou.
