Politika versus akademie – dvě profese, jeden člověk
Kritika z opozice: Slova versus činy
Alena Schillerová, bývalá ministryně financí a výrazná postava současné opozice, nenechala na premiérovi nit suchou. Označila jeho pedagogické angažmá za neomluvitelné rozptýlení. Jeho údajná „nepřítomnost v řízení země“ je podle ní důsledkem vědomého rozhodnutí a nikoli vedlejšího efektu.
Podle Schillerové vyplývá z pracovního úvazku, že premiér by měl týdně věnovat výuce alespoň jeden den. Pokud to nedělá, porušuje zákoník práce. Pokud ano, pak státu odebírá cenný čas, který by měl být věnován krizovému řízení – zejména v době vysoké inflace, energetické chudoby a zadlužování.
Podtrženo, sečteno, Schillerová mu připisuje konkrétní odpovědnost za:
- 77% zdražení elektřiny
- 92% nárůst cen plynu
- 30% inflaci
- 47% zvýšení státního dluhu
- +76 miliard korun v daních
- +60 % odvodů pro OSVČ
- 32% růst nájmů
- 1,3 milionu lidí v energetické chudobě
A dodává ironicky: „Na tato čísla se pan premiér dívá s akademickým odstupem – možná zpoza katedry.“
Fialova obrana: Práce i po nocích
Reakce Strakovy akademie byla promptní. Tisková mluvčí uvedla, že premiér své akademické povinnosti zvládá ve volném čase – tedy po večerech a o víkendech. Dodala, že jeho nasazení ve funkci předsedy vlády je nadstandardní.
Schillerová ovšem připomněla případ z Bruselu, kde Fiala odmítl večerní tiskovku s tím, že „se musí vyspat“ – a to už v osm večer. Podle ní to rozhodně nekoresponduje s obrazem hyperaktivního politika, který po nocích učí a přes den vládne.
Debata, která přesahuje jednu osobnost
Otázkou ale není jen to, zda Petr Fiala zvládá nebo nezvládá kombinaci rolí. Odráží se v tom širší problém: kde je hranice mezi profesním zázemím a plným výkonem vrcholné veřejné funkce?
Na jedné straně je jistě pozitivní, že český premiér má akademický background a neodřízl se od světa vzdělávání. Na druhé straně – řízení státu je práce, která vyžaduje naprosté soustředění a stálou přítomnost. Nejen fyzickou, ale i mentální.
A i když pedagogická činnost může být otázkou několika hodin týdně, ve veřejném prostoru symbolizuje cosi jiného – rozdělené priority.
Masarykova univerzita jako jistota?
Fialův pedagogický úvazek působí na jeho kritiky jako „plán B“. Jako kdyby si ponechal akademické zázemí pro případ, že by se jeho politická kariéra ocitla ve slepé uličce. Tato strategie ale může podkopat důvěru veřejnosti v to, že je plně oddán svému mandátu.
Co na to veřejnost?
Zatím se nezdá, že by veřejné mínění bylo v této otázce jednoznačné. Část voličů vnímá Fialu jako premiéra s čistým profilem, bez skandálů a s pevným morálním kompasem. Jiní ale poukazují právě na to, že být předsedou vlády neznamená jen „nekrást“, ale také odvádět 100 % pozornosti státu, nikoli studentům.
Závěr: Co má přednost – učit, nebo vést?
Petr Fiala je bezesporu člověk, který má co předat – jak studentům, tak zemi. Ale snad právě proto si musí vybrat, čemu se bude věnovat naplno. Politika na poloviční úvazek neexistuje. A akademická výuka má svou vlastní váhu i odpovědnost.
